Praha se 10. srpna stala dějištěm části výjimečné běžecké výzvy. Mladý francouzský běžec Hakaroa Vallée, který žije s diabetem 1. typu, se rozhodl, že během 27 dní absolvuje celkem 27 etap po 27 kilometrech – jednu v každém hlavním městě Evropské unie. Pražská, v pořadí 15. etapa měla jasné poselství: diabetes 1. typu nemá být automatickou překážkou pro sport, práci ani běžný život.
Celá výzva s názvem The European Running Challenge 2026 – Run for Diabetics’ Rights probíhala od 27. července do 22. srpna 2026. Celkem Hakaroa uběhl 729 kilometrů s cílem zvýšit povědomí o diabetu 1. typu, ukázat možnosti sportování s touto diagnózou a upozornit na přetrvávající rozdíly a diskriminaci lidí s diabetem v jednotlivých evropských zemích.
Podpora České diabetologické společnosti
Naše společnost tuto celoevropskou iniciativu velmi přivítala a jeho pražský běh se tak uskutečnil pod její záštitou. ČDS dlouhodobě podporuje individuální posuzování zdravotní způsobilosti lidí s diabetem namísto plošných a již neaktuálních omezení a vyzvala odbornou veřejnost, pacientské organizace i běžce, aby Hakarou v Praze podpořili.
Z Francie přes celou Evropu
Hakaroa se podobným výzvám věnuje už několik let. V krátkém rozhovoru, který jsme s ním vedli po velmi náročném běhu rozpálenými ulicemi Starého Města, popsal svou motivaci:
„Moje dřívější výzvy se odehrávaly jen ve Francii. Už mám za sebou Tour de France a také běh napříč Francií. Šlo hlavně o to, upozornit na diskriminaci. Ve Francii platí pro diabetiky u některých povolání různá omezení. Už sice došlo k určitému posunu, ale stejná diskriminace existuje i v celé EU. Proto jsem chtěl udělat výzvu v Evropě. Záleží mi na každé zemi, a tak jsem se rozhodl navštívit všech 27 států.“
Nynější evropská výzva je podle něj přirozeným pokračováním této snahy:
„Hlavním cílem je zvýšit povědomí o diabetu 1. typu, vysvětlit, o jakou nemoc jde, a ukázat, že i s diabetem může každý sportovat. Proto dělám sportovní výzvy, abychom my, diabetici, ukázali, že na to máme,“ říká Hakaroa.
Za Hakaroou Valléem stojí celý tým
Takto náročnou výzvu by nemohl mladý sportovec nikdy zvládnout sám, a tak je logické, že ho doprovází malý tým. Není jím nikdo jiný než jeho rodina. Otec se stará o logistiku, plánování tras a cestování mezi jednotlivými státy. Maminka působí jako nutriční poradkyně a dohlíží na jeho glykémii i jídelníček a sestra má na starosti komunikaci s fanoušky a podporu na sociálních sítích.
Praha přivítala běžce na Karlově mostě i pod orlojem
Pražská etapa nebyla vůbec jednoduchá. Největší komplikací bylo počasí a především všudypřítomná kamenná dlažba v historickém centru.
„Je to hrozné. Běžím v nejšílenějším počasí, jaké teď v Evropě panuje,“ popsal své pocity Hakaroa. Zatímco v předchozích etapách mu pomáhaly teploty kolem 20 až 25 stupňů, v Praze výrazně přesahovaly 30 stupňů.
Zatímco startem byla malostranská Sněmovní ulice, cílem pražského běhu se stalo rozpálené prostranství Staroměstského náměstí. Celkem po historickém centru absolvoval deset kratších okruhů a jeho trasa vedla i přes Karlův most. Po doběhu byl viditelně unavený sportovec ještě schopen krátkého rozhovoru a setkání se zástupkyní francouzské ambasády. Poté už jeho i celou rodinu čekal přesun do Vídně, který museli ještě ten den stihnout, aby příští den zdolal dalších 27 kilometrů v ulicích rakouské metropole.
Taková extrémní fyzická zátěž při diabetu 1. typu vyžaduje neustálou pozornost a sledování glykémie. Hakaroa je však přesvědčen, že je v dobrých odborných rukách:
„Mám skvělou lékařku, která mě podporuje ve všech mých výzvách. Sleduje mě už zhruba od roku 2016, takže mě opravdu dobře zná a mé nápady vždycky podporuje.“
Rozdíly mezi evropskými zeměmi
Hakaroa svými sportovními aktivitami podněcuje veřejnou debatu, když se během jednotlivých etap setkává s pacientskými organizacemi, lidmi žijícími s diabetem, médii i politickými představiteli. Jeho záměrem je upozornit na odlišné možnosti lidí s diabetem 1. typu v jednotlivých evropských státech. Během svých cest si všímá značných rozdílů. Jako příklad uvedl například možnost vykonávat některá povolání:
„Mezi zeměmi jsou velké rozdíly. Například v Irsku nebo v Rakousku můžeme být, my diabetici, piloty, ale v jiných zemích ne. V Německu třeba není pro diabetiky řidičský průkaz časově omezený, kdežto v jiných státech EU ano.“
Na východ od českých hranic ho zaujala jiná disproporce, kterou komentoval slovy: „Ve východních částech Evropské unie jsou podle mě obrovské nedostatky v přístupu k moderním technologiím, jako jsou senzory. I proto si myslím, že je důležité ukázat Evropskému parlamentu, že tyhle rozdíly existují a neměly by tu být.“
Můžeme sportovat!
Odhodlaný běžec nechce, aby jeho evropská výzva skončila posledním kilometrem. Po dokončení všech etap se plánuje vrátit do Bruselu a Štrasburku a své zkušenosti využít v další debatě o právech lidí s diabetem:
„Hlavním cílem po skončení této výzvy bude vrátit se do Bruselu a Štrasburku a říct: ‚Dokázal jsem, že můžeme sportovat.‘“
Pražská etapa tak byla jednou z 27 zastávek dlouhé evropské cesty, jejímž cílem není jen překonat stovky kilometrů, ale především zviditelnit život s diabetem 1. typu. V Praze se k už tak náročnému výkonu přidalo ještě horké počasí a obtížný povrch ulic historického centra. Odhodlání a překonávání vlastních fyzických hranic mladého běžce je velkým apelem na zástupce veřejného života, kteří mohou pomoci překonat hranice, které omezují život lidí s diabetem.
