Bálintovské skupiny

Bálintovské skupiny jsem se zúčastnila 2x, jednou s kazuistikou non-compliantního pacienta na inzulinové pumpě a jednou s pacientem se syndromem diabetické nohy, který střídal lékaře, až do progrese onemocnění s gangrénami prstů. V obou případech mi sdílení kazuistiky pomohlo uvolnit nahromaděný stres z toho, jak pacienti podceňují dobře míněné rady a doporučení ošetřujících lékařů, kteří si uvědomují závažnost jejich onemocnění.

V prvním případě skupina radila obrátit role lékaře a pacienta a v druhém případě doporučila provést jen to, co bylo konkrétně u pacienta požadováno-tedy UZ vyšetření cév bez další snahy o komplexní řešení, které pacient o své vůli hledal střídavě u různých lékařů. Jsou to bez pochyby dobré návody na to, jak se k podobným případům bez většího stresu postavit. S pacientem na inzulinové pumpě, který při každé kontrole říkal, že příště už to opravdu bude lepší, jsme nakonec našli společný průsečík zájmu. Při pohledu „z druhé strany stolu“ lépe pochopil náš edukační záměr – důraz na samostatnou práci s pumpou mezi diabetologickými kontrolami. Naučil se lépe nastavovat a ovládat režim inzulinové pumpy, takže nyní má HbA1c 50 mmol/mol a TIR 67 %. Pacient se SDN je po PTA periferních tepen a připravuje se na pedální bypass.

Cílem Bálintovské skupiny je pochopit dynamiku vztahu mezi profesionálem a klientem, získat nový vhled a snížit emoční zátěž. Oba s manželem pracujeme 40let ve zdravotnictví, přestože jistě máme empatický pohled na pacienta, tak vzájemná komunikace kazuistik spíše vede k tomu, že si sdělíme, kdo co „horšího“ zažil, chybí ta „koncovka“ jak z toho ven. Právě sdílení v Bálintovské skupině přináší tu očekávanou a potřebnou podporu a nové nasměrování a možná i otočení negativního v pozitivní.

MUDr. Alena Adamíková

Z každé Bálintovské skupiny jsem odcházela obohacena o spoustu postřehů a myšlenek, které jsou aplikovatelné v mé každodenní lékařské praxi. Asi napořád ve mně bude rezonovat věta – “Nestandardní postupy vedou k nestandardním výsledkům” 

Při každém sezení jsem si uvědomila, jak důležité je sdílení našich zkušeností a pohledů na určitou konkrétní situaci lékař pacient, na interpersonální vztahy i na osobní prožitek lékaře při každodenní práci. 

Bálintovské skupiny považuji za velmi bezpečné a přívětivé prostředí, kde se diskutující nebojí otevřít témata, která jsou pro lékaře či zdravotní pracovníky často zdrojem frustrace, nejistoty, ohrožení či vedou k pocitu profesního selhání. 

Práce v Bálintovské skupině mi osobně nabízí širší perspektivu, nadhled a často jednoduché řešení dané situace. 

MUDr. Pavla Loudová

Do Bálintovské skupiny jsem přinesla případ pacientky, u které jsem měla pocit, že jsem ve své praxi vyčerpala všechny možnosti. Byla jsem s touto slečnou „v koncích“ a zoufalá. Nic nefungovalo, nic nepomáhalo, a hlavně i přes veškerou snahu a domlouvání, nabízení řešení a možností neplatilo téměř nic z domluveného. Přicházela jsem s pocitem bezmoci, frustrace a selhání, protože nic z dosavadních snah nevedlo ke změně.

Velmi důležitým momentem pro mě bylo ocenění ze strany ostatních účastníků. Díky tomu jsem se dokázala na situaci podívat jinou optikou a přestat ji vnímat pouze jako vlastní profesní neúspěch. Odcházela jsem z Bálintovské skupiny motivována a nabuzena novou energií i s vědomím, že můj vstupní pocit skleslosti a frustrace byl opravdu jen můj pocit a byl nahrazen nadějí, novými nápady, náměty a novými možnostmi, jak a co pacientce nabídnout, jak lépe budovat vztah a posílit důvěru.

Byla to obrovská úleva. Vyslechnutí, bez hodnocení. Naslouchání bez vytknutí, co měl člověk dělat jinak. Poskytnutí jiných perspektiv na stejnou problematiku, brainstorming v tom nejlepším pojetí, který opravdu povzbudí a dodá přesvědčení, že práce, kterou dělá, má smysl.

MUDr. Katarína Nováková

Díky účasti na poslední Balintovské skupině jsem si uvědomila, že pacient, který působí dojmem, že nedbá doporučení a místo toho vyhledává stále nové a nové specialisty v rychlém sledu, nemusí být nezodpovědný, pasivní nebo zpochybňující péči. Často jde o člověka, který hledá „zázrak“ zvenčí, protože si nedůvěřuje natolik, aby věřil, že právě on sám může pro své zdraví udělat nejvíc. Tím, že se obrací na další odborníky, má pocit, že je aktivní a že o sebe pečuje – ve skutečnosti však přehlíží vlastní roli v procesu uzdravování. Toto pochopení ve mně vyvolalo soucit a empatii; původní hněv a pocit marnosti vystřídal vnitřní klid a větší porozumění tomu, co pacient ve skutečnosti potřebuje.

MUDr. Mária Dufincová, MBA

Případ, který jsem do Bálintovské skupiny přinesla, mě dlouhodobě velmi tížil. Jednalo se o náročnou pacientku s nově zjištěným diabetem 2. Typu, který měla svou přestavu, jak by měla léčba vypadat. Od začátku nerespektovala moje vedení konzultace, opakovaně překračovala domluvenou dobu konzultace. Využívala časté telefonické konzultace, psala emaily několikrát týdně. Opakovaně překračovala moje hranice.

Zásadním přínosem pro mě byl pocit bezpečí, nehodnocení a možnost otevřeně sdílet vlastní prožívání. Díky pohledům ostatních účastníků a odstupu, který skupina nabízela, se mi výrazně ulevilo a dokázala jsem se na situaci podívat s větším klidem. Postupně se mi podařilo nastavit jasnější hranice, zlepšit komunikaci a obnovit vzájemný respekt. Velkou hodnotu pro mě má také vědomí, že pokud se znovu ocitnu v podobně náročné situaci, vím, kam se mohu obrátit.

MUDr. Zuzana Fedáková