Česká diabetologická společnost

Pozdrav MUDr. Jindřicha Šimurdy
z 53. diabetologických dnů v Luhačovicích

Vážení účastníci Padesátých třetích diabetologických dnů,

jakoby to bylo včera, kdy jsem si vezl z Prahy z výboru Diabetologické sekce Internistické společnosti ČLS JEP náročný úkol. Připravit v Luhačovicích, kde jsem tenkrát působil, celostátní setkání lékařů, zabývajících se léčbou diabetiků. Naše diabetologické pracoviště už tenkrát bylo známé, sami diabetici si tenkrát nazvali Luhačovice lázněmi diabetiků. Spolupracoval jsem s řadou terénních lékařů i s pražskými klinikami. Svolal jsem tenkrát spolupracovníky našeho týmu a zapojil i všechny členy své rodiny. Zadali jsme si těžký úkol, nesvolat jen běžné pracovní setkání, ale vytvořit pro účastníky něco mimořádně poutavého, co by všem účastníkům zůstalo nezapomenutelně v paměti. Připomínám, že to bylo v době rozkvétajícího Pražského jara, v době plné národního nadšení. Nikdo z nás, pořadatelů, si tenkrát nepomyslel, že to první setkání v roce 1965 bude historickým startem k dalším každoročním pro následující období trvající déle než půl století. Ani jsme si tenkrát nepomysleli, že tato setkání se stanou během let historickými milníky české a slovenské diabetologie a vlastně i celé naší medicíny.

A jak ten čas rychle běží, mi nedávno připomínal mladší kolega, když mi představoval svého vnuka lékaře, pracujícího ve stejném oboru jako jeho dědeček slovy: jak nám ty děti stárnou před očima! Tak jsem si přitom zavzpomínal, jak se mi kdysi můj vzácný přítel František Škrha pochlubil svým synem Janem, který už má dnes také své následovníky. A bylo jich mnohem víc, kteří následují své otce a maminky. Bylo to i v naší rodině. A tak mi v mysli promenují blízké rodiny se svými dětmi i vnoučaty, protože během těch mnoha let jsme se všichni více a více poznávali a sbližovali nejen na poli odborném, ale i rodinném. A nebylo to jen na domácí půdě. Naše i děti Mohnikovy prožívaly dětství společně v Luhačovicích a na Baltu.

A jak mi před zrakem pochoduje naše mladá generace, tak je záhy vystřídá i průvod mých vzácných učitelů, kteří nás k diabetologii přivedli. Byly to pro nás vzácné osobnosti a přirozené autority a pohybovat se v jejich  společnosti bylo pro nás velkou ctí. A jejich, mnohdy těžký způsob života, zůstane pro dnešní mladou generaci, žijící v jiném společenském klimatu zcela nepochopitelný. A tak vzhledem k stále rychlejšímu běhu života nemáme ani čas se zastavit a nahlédnout do naší bohaté minulosti. A tak mi dovolte, abych dnes, při příležitosti vašeho, vlastně našeho setkání, neboť jsem v mysli i dnes mezi vámi, připomenul jednu významnou součást těchto našich schůzek. Vytvořit nejen bohatou náplň odborné výuky, ale i milé přátelské prostředí se vzájemným poznáním lidským a potěšit se i krásami zdejšího kraje, který považuji za neopakovatelný na světě, Proto jsme věnovali řadu let čtvrteční odpoledne kulturnímu využití a navštívili jsme nejkrásnější skvosty tohoto regionu. Mnozí ze starších účastníků si na to ještě jistě vzpomenou. Já si připomínám scénu, kdy profesor Korec seděl s jedním italským účastníkem na ponku v dubnické sklárně a intenzivně diskutovali o transplantačních metodách. Když jsem je šetrně přerušil a upozornil na zajímavý průběh výroby skla pro nějakého orientálního velmože, zeptal se mne diskretně Ital, pracují li tam normální dělnící nebo, jsou li to političtí vězni. Když jsem mu potvrdil, že jsou to běžní skláři, nedůvěřivě zavrtěl hlavou a řekl, v takových podmínkách by u nás v Itálii nikdo nepracoval. A odvezl si z Dubňan krásnou soupravu sklenic, podle něho za směšnou cenu.

Ale vraťme se k dalšímu, dnes samozřejmému, doplňku našich DD, k bohatosti techniky i farmacie v oboru. Od začátku byl po dlouhá léta jediným reprezentantem farmaceutického průmyslu MUC Smolek ze SPOFY. Neúnavně navštěvoval naše pracoviště, aby nás informoval o situaci ve výrobě a distribuci léků naší produkce. O zahraniční technice a lécích jsme si mohli nechat jen zdát, Zahraniční inzulíny mohly být předepisovány jen pacientům při nesnášenlivosti našich výrobků. A byl to složitý administrativní proces, jak vám jistě potvrdí i starší pamětníci. Co bylo pro naše pacienty nedostupné, a vy máte v bohatém výběru, to vám dnes umožňuje široce rozvinout diagnostické i léčebné plány.

Jak se změnilo celé společenské klima, změnila se i naše zdravotnictví a v něm i náš obor. Přiznávám s úžasem a osobní pokorou, že naše diabetologie byla zcela jiná a mnohem jednodušší než ta vaše. Často jsme se museli potýkat jen s medicínskými nedostatky, ale i společenskými tlaky a útlaky. A luhačovické DD byly a zůstávají archivem těchto dějinných události našeho oboru a s ním i celé naší společnosti.

Prosím především vás, mladé účastníky, abyste si toho byli vědomi a přinášeli vlastní nové hodnoty do tohoto košatého stromu vědy i praxe, aby se mohl dále rozvíjet a sloužit vám i další generaci ve prospěch našich pacientů, diabetiků.

S díky

váš JŠ